Thoughts of the past pull us the bottom

28. ledna 2013 v 14:02 | Mavis Eveline Strix |  Iracionalizmus
Človek sa zo všetkých síl snaží o zmyslupný článok a aj tak je jeho snaha márna. Snaží sa niečim zaujať, byť niečim originálny a trochu ukázať samého seba, no vidí, že v tomto stave to možné nie je. Dospela som k záveru, že ľudia, po akých túžim, sú jednoducho preč. Pre všetkých ostatných je to "tvrdá realita", pre mňa zobudenie zo sna. Ako som mohla byť taká naivná? Momentálne ma dosť veľa vecí mrzí a ja neviem, ako to všetko zosúladiť do viet, ktorým by človek mohol pochopiť. A práve toto je kameň úrazu. Neustále si pripadám iná. Na internete je milión ľudí rovnakých ako ja, no v mojom svete, v mojom živote a v mojej blízkosti sú všetci rovnakí, niekedy mám pocit, že sú dokonca naprogramovaní a vopred vedia, čo majú v danej chvíli urobiť. Už od nich neočakávam nejaké prekvapivé reakcie, pretože viem, čo bude nasledovať. Čím ďalej tým viac si uvedomujem, aká som v realite sama a práve toto je to, čo ma najviac mrzí. Niekedy si dokonca myslím, že sa až prílišne preceňujem a mám zo seba strašný pocit, keď vidím, že vo svete je omnoho viac "ešte lepších" ľudí. Som mladá, dá sa povedať, že prakticky ešte dieťa, ktoré príliš rýchlo dospelo a možno práve preto vám tieto riadky prídu tak detinské a nezrozumiteľné. Podstata však je, že začínam znovu strácať samú seba. Opäť, znova.

Je bilión vecí, ktorými by som mohla toto puto medzi sebou posilniť. Je bilión vecí, ktorými by som sa mala zaoberať viac ako sama sebou. Je bilión vecí, ktoré chápem zle. Každú jednu minútu myslím na minulosť a na to, aké to bolo všetko fajn. Lenže takýmito myšlienkami sa sama topím. Čoraz častejšie mi napadajú myšlienky na to, aby som začala o sebe pochybovať a opäť sa nemala rada. Hovoria mi, že za nič nestojím, že som ľahko nahraditeľná a svojim spôsobom aj zbytočná. Nikdy som sa nevedela priamo vyjadriť a toto moje vnútro vie. Presne kvôli tomuto ma vydiera.

Neviem, čo dodať na záver. Je to po prvýkrát od založenia tohto blogu, čo som napísala takýto článok. Dúfam, že ich viac už ani nebude. Prešla som si dlhú cestu a vyráža mi dych to, ako ľahko a dá vrátiť na úplný začiatok.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Infinity | Web | 28. ledna 2013 v 16:17 | Reagovat

Přesně vím, o čem píšeš. Několikrát jsem si takovými stavy prošla a je to hrozný pocit.. Ztrácela jsem samu sebe, ale po několika letech jsem samu sebe našla a přála bych to samé i tobě. Aby ses nemusela takhle trápit. :/

A jsem hrozně ráda, že sis mě přidala do oblíbených, máš to tu moc pěkné.

2 Infinity | Web | 28. ledna 2013 v 16:26 | Reagovat

Jsem ráda, že jsem tě potěšila. Já bych si nedovolila okomentovat článek, který bych celý nepřečetla. :-)

3 Marry Afsprings. | Web | 28. ledna 2013 v 17:45 | Reagovat

Děkuji. :) Já to chápu, že jsem chodí tak málo lidí nebo spíše o dost méně než někdy v červenci, srpnu 2012, protože to jsem přidávala hodně článků, chodila na ostatní blogy a hodně komentovala, vysedávala jsem u blogu téměř celý den. :D A děkuji ještě jednou. :)
Spíše naopak, jsem ráda, že ještě můj blog někdo čte! :)

V tom článku se úplně vidím. Mám to téměř stejné.

4 Lucy0077 | Web | 28. ledna 2013 v 20:21 | Reagovat

:( jé tak hodně sil at sama sebe najdeš :)

5 Genevieve | Web | 29. ledna 2013 v 15:08 | Reagovat

Možná je to tím, že jsem se tu ocitla poprvé a vůbec tě neznám, ale opravdu mi ten článek připadá zmatený. Jedině snad..zkus se na to dívat tak, že musíš sama sebe nejdřív ztratit, aby ses mohla znovu najít ;)

6 A* | Web | 29. ledna 2013 v 19:41 | Reagovat

Cítim to presne rovnako. Naprogramovaný roboti, prechádzajúci sa po planéte, vždy s navlas rovnakými reakciami, argumentmi a falošnými úsmevmi. Taký u mňa nemajú šancu. Som jeden z posledných "ľudí"

7 pinkypie | Web | 29. ledna 2013 v 20:02 | Reagovat

*.* úžasný blog,krásne články :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama