There are no coincidences

27. února 2013 v 14:22 | Mavis Eveline Strix |  Iracionalizmus
Otvorím blog. Nemám chuť písať nový článok. Očami čítam titulky blogov na tému týždňa až prejdem na blogy vytvorené na krasna.cz. Zaujme ma jeden titulok - O čom je vlastne anorexia? Príbeh anorektičky - a tak kliknem na nadpis článku a začnem čítať. Vžívam sa do spovede mladého dievčaťa, ktoré si prešlo anorexiou. Čím ďalej článok čítam, tým viac sa v ňom vidím. Chcem vedieť viac o autorke článku, kliknem na jej web a začnem čítať o anorexii, bulímii či chorobnom prejedaní. Skrátene povedané - o poruchách prijímu potravy. Otvorím prvý článok a čítam. Nad ničím sa nezamýšľam, kliknem na druhý článok. Začínam premýšľať. Moje vnútro kamenie. Čítam ďalej a ešte viac sa v tom všetkom nachádzam. Je to ako prebudenie sa z nádherného sna. Ako objavenie dávno zabudnutého tajomstva. Moje vnútro zachváti hrôza, panika, strach, des, sklamanie, nevyrovnanosť a strata. Strata samej seba. Opäť. Nakoniec sa pristihnem ako plačem.

Presne takto sa dá opísať situácia, ktorú som pred necelou polhodinou zažila. Je to tak - som bulimička a anorektička. Stále trpím poruchou prijímu potravy. Stále. Je to ako nočná mora! Myslela som, že už je po všetkom, že som v poriadku, no nie je to tak. Nemyslela som, že to, čo sa deje, nie je normálne. No stále to vo mne je. Stále som tá chorá. Stále, stále, stále. Každú sekundu ma ničí pohľad na moje telo, na moju váhu, na to, ako vyzerám a na pohľady ľudí. Hanbím sa za seba, opäť si pripadám ako nikto. Najlepšie to vie pochopiť len človek, ktorý toto všetko zažil. Slová - "Viem si predstaviť, ako sa cítiš," - len zbytočne klamú. Nikto si to nevie predstaviť. Je to akoby zdravý, športovo založený človek hovoril ťažko chorému invalidovi - "Áno, viem si predstaviť, čo prežívaš a ako sa cítiš,".

Všetko mi to príde ako bezodná jama, ktorá na nejaký čas dno získa, no rýchlo ho znova stratí. Stačí jediná hlúpa poznámka okolia a dno pod mojími nohami sa opäť stráca. Ako aj teraz. Je to ako prežiť nádherný deň a zaspávať s nočnou morou v mysli. Je to ako nikdy nekončiaci kruh. Stále dookola idúci, nikdy nezastavujúci a ničúci.
Túžba byť perfektná vo mne snáď nikdy nezomrie...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alea | Web | 27. února 2013 v 16:42 | Reagovat

Sice si nedovedu představit, co zrovna cítíš, ale rozhodně si dovedu představit, jak to vypadá. Jedna z mých nejlepších kamarádek si zrovna něčím podobným prochází.
Na svém blogu jsem před časem zveřejnila jednu její báseň - http://viva-la-vida.blog.cz/1301/pro-svou-krasu-basen-od-c a myslím, že by tě mohla zajímat...

2 Julia | 27. února 2013 v 16:53 | Reagovat

Mám spolužiačku, ktorá trpí podobnými problémami ako ty. Niekedy bola krásna, vysoká s dokonalou postavou, ktorú som jej vždy závidela. Teraz pri výške 165 cm váži asi 37 kíl... rozpadá sa nám pred očami. Vytrčajúce kosti, vpadnuté oči a tvár... radím ti, povedz o tomto celom rodičom, čím skôr sa to začne riešiť, tým lepšie pre teba. Začni cvičiť, poraď sa s nejakým odborníkom, len ťa prosím, NENECHÁVAJ SI TO PRE SEBA!!! Potrebuješ psychickú podporu? Napíš mi na cray69@azet.sk ;)
Spolužiačke som pomôcť nedokázala, teba aspoň podporím... :) Verím, že sa ozveš, Julia

3 K | Web | 27. února 2013 v 17:31 | Reagovat

Neumím si přestavit, jak se cítíš, ale je mi jasné, že to není nic příjemného a nemáš to lehké. Ale existuje naděje, že se vyléčíš. Asi by mohlo pomoci zajít za nějakým odborníkem, svěřit se rodičům. Oni tě určitě rádi psychicky podpoří a nebudeš na to sama. Hnusné poznámky okolí dost bolí...nejen když o tobě říkají, že jsi tlustá, ale také, když říkají že jsi anorektička (nevím jestli se ti to stalo, ale kamarádce ano- přitom ona anorektička opravdu nebyla ani nedržela žádnou dietu) protivné poznámky "proč nejíš?!" nejsou nic příjemného.

Jinak musím pochválit tvůj styl psaní, je čtivý a poutavý.

4 Sajlyn | Web | 27. února 2013 v 18:01 | Reagovat

Máš naozaj krásny blog :) Takúto situáciu  by som tak nádherne nepopísala :)Asi si kvôli tebe zavediem aj Obľubené blogy , pretože ako tak čítam , tak tvoje články nie sú ani dobré , ani užasné ale dokonalé :)
Ja sa občas viem vcítiť do takej situácie (námet na poviedku , je to síce sebecké ale .. ja som sebecká)  dúfam že sa z tej anorexie dostaneš :) aj bulímie :)

5 Infinity | Web | 27. února 2013 v 18:48 | Reagovat

Zlatíčko, je mi hrozně líto, čím si musíš procházet..:( Doufám, že brzy budeš v pořádku a najdeš si kladný vztah k jídlu. Kdykoliv budeš potrebovat pomoc, napiš mi, jsem tu pro tebe!:*

6 Nausy | E-mail | Web | 27. února 2013 v 20:29 | Reagovat

Většina lidi, co řekne, že víš jak se cítíš, si to nedovede ani vzdáleně představit :) Vím to moc dobře z vlastní zkušenosti. Podědila jsem silné deprese po mé prababičce. Časem se mi podařilo to zmírnit a ovládat tak, že můžu normálně fungovat a schovávat se za strojené úsměvy, přestože uvnitř umírám... pro člověka je ale nejhorší, když tím vším prochází sám :)

7 Vera | Web | 27. února 2013 v 22:17 | Reagovat

Ahoj! :)
No v prvé řadě bych ti moc chtěla poděkovat za komentáře, které jsi mi napsala na blog :)
Samozřejmě, že mi to nevadí! Naopak mě to hrozně těší, že tě můj blog zaujal :)
Tenhle koment píšu dost vě spěchu a tak jsem si ani nestačila přečíst ten tvůj článek :( ale chci se po tvém blogu víc poohlédnout jakmile toho času bude víc :)
PS: Jasně, že znám Niclekback :D Jen nevím, co tě na tom tak udivilo :-P

8 Kleo Báthory | E-mail | Web | 28. února 2013 v 13:16 | Reagovat

Nie si jediná, ktorá túži byť perfektná, ja som taká istá. A veľa šťastia, aby si sa z tých 2 chorôb dostala. :)

Inač prekrásny blog, takový mačací. :D

9 Crystalline. | Web | 1. března 2013 v 20:46 | Reagovat

Ja si myslím že každý človek má nejaké svoje perfektum len nie vždy sa každému podarí ho aj začať využívať.. Pár krát som mala už podozrenie že mám tiež podobný problém, naozaj mi to doplo až keď som začala odpadávať pri menzese.. odvtedy mám tabletky z ktorých som pribrala asi tri kilá a to ma drží.. mám trochu tuk na bruchu ale snažím sa cvičiť.. :D ono je to komplikované, každý sa vidí v dokonalosti inak :) Som si istá že nájdeš cestu z toho kruhu a nenecháš sa odradiť sprostými poznámkami okolia :) skús si stanoviť bohatý jedálniček a postupne si pridávaj.. ak si pomyslíš že ti stačí tak trochu uber.. :) Veľa šťastia :)

10 Vera | Web | 1. března 2013 v 21:31 | Reagovat

Ahoj Paulette :)
Opět nevím, kam to napsat, tak jestli můžu sem. Snad ti nevadí, že se nevyjadřuji k tématu článku, ale chtěla jsem ti někam odpovědět na ty tvé komentáře :D
Nickelback mají dost hezký písničky! Dost mě překvapuje, když říkáš, že je tolik lidí nezná :D podobnou reakci mám vždycky, když se dozvím, že někdo z mého okolí poslouchá Simple Plan♥

Ano, ty titulky si vyrábím(většinou sama) jenom ta na "Věčnost" není z mé dílny. No jestli bych chtěla, můžu se pokusit ti nějakou vyrobit, ale nebudu ti nic nutit :)

Skvěle píšu? To si fakt myslíš? :) Mě to strašně moc těší, že se ti moje tvorba líbí!! :) no já si o sobě každopádně nemyslím, že bych uměla kdovíjak psát( i když ti teď asi připadá, že to říkám schválně...)
Podle mě je to všechno o cviku :) (já třeba už píšu třetím rokem.

11 Vera | Web | 3. března 2013 v 22:05 | Reagovat

Ahoj :)

TY tři roky píšu povídky (ale takové ty prvotiny, které má člověka v šuplíku :D)
S blogem jsem začala asi před 3/4 rokem
(neumím moc vysvětlovat, promiň. doufám, že jsem ti odpověděla na to, co jsem měla :D)

12 Šukatérka | Web | 19. března 2013 v 20:52 | Reagovat

Taky jsem vždycky toužila být perfektní, ale když jsem si uvědomila, že to nejde, snažila jsem se být aspoň jiná. Lepší být cokoliv, jen né tuctová. Ale co je vlastně tuctovost? ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama