Somewhere where you can only be...

19. května 2013 v 13:53 | Mavis Eveline Strix |  Básne-nebásne
Včerajšie počasie do mňa vyrylo veľkú dieru, naviac som v sebe mala neskutočne veľa pocitov, ktoré som v sebe už dlho neobjavila. Alebo objavila a potláčala ich čo najďalej do svojho vnútra. Jedného dňa však príde zúčtovanie. Moje zúčtovanie prišlo včera. Práve kvôli tomu vznikla táto báseň/úvaha, ktorá sa vlastne ani nerýmuje, no to bol zámer. Presne takto som sa totižto cítila. Absolútne ďaleko, nespoznávala som samu seba, moje myšlienky boli tmavé a nebezpečné. Nevidela som v ničom nijaký zmysel, všetko mi prišlo tak zlé a nepravdivé. Paradoxne, zachránil ma práve čas, kedy som mohla ostať osamote. Neverila som, ako úžasne sa človek môže cítiť, keď všetky veci, čo v sebe dusí, dostane nejakým spôsobom von, vnímajúc len rovnú cestu, okolo ktorej sú nepravidelne usadené veľké koruny stromov, motory okoloidúcich áut, ktoré sa vás nepýtali, čo tu robíte a prečo ste tu. Existovali ste len vy, vánok a rýchlosť. Žiadny čas, žiadne myšlienky, len nádychy a výdychy. Život podľa vás.

Plne pochopím, ak tento môj článok so svojho radu prečítaných článov vynecháte. Vlastne ani sama neviem, prečo som sa ho rozhodla prepísať zo svojho zošita na blog. Možno preto, aby som sa necítila tak strašne sama, ako sa cítim podozrivo často.


Niekedy sú jednoducho dni, kedy si pripadáte na míle vzdialený.
Nespoznávate tváre, ktoré vás dennodenne obklopujú, nespoznávate miesta, ktoré vám boli tak blízke, nespoznávate svoje vnútro.
Vaše city sú chladné, no cítia všetko.
Jediný, kto tuší, ste vy.
Vaše srdce krváca, no pery sa nevedia vzdať úsmevu.
Úsmevu, ktorý je nápadne prikreslený.
Prajete si zmiznúť niekde, kde je možné vzlietnúť a nechať veci len tak.
Niekde, kde môžte len byť.

Ticho počúvať rytmus smútku a spievať jeho pieseň.
Nikdy nič iné nepocítiť.
Tešiť sa dlhým, tmavým dňom a zažívať blaho pri kvapkách dažďa, veľkých ako slzy ničoty a prázdna.
Vášnivo splynúť s tmavou, bezmesačnou nocou.
Nájsť miesto, kde budete len vy.
Zažiť pochopenie.
Miesto, kde slovo nemožné neexistuje.
Niekde, kde môžte len byť.

Hlučne vstať a hrdo na seba ukázať.
Cítiť sa šťastne a naplnene, mať sa aspoň na pár minút skutočne rád.
Byť tým, kým skutočne chcete byť.
Ukázať seba samého a prehlásiť, že milujete život.
Aspoň na chvíľu oddeliť prázdne miesta vedúce do priepasti vo vás od zbytku vašej bytosti.
Prestať premýšľať, aké nádherné musí byť skočiť a všetko nechať za sebou.
Objaviť samého seba a byť rešpektovaný, chápaný, svoj.
Byť šťastný. Skutočne šťastný.
Niekde, kde môžte len byť.

...len byť
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Saš | E-mail | Web | 19. května 2013 v 14:02 | Reagovat

Wow, je to naozaj krásne.. Ani Shekspeer, či ako sa píše, by to krajšie nenapísal! ;) Aj báseň, aj ten úvod. Je v tom toľko citov.. :)

2 Infinity | Web | 19. května 2013 v 22:26 | Reagovat

Ty tak dokonale píšeš, že já nemám slov prostě. Po každém tvém článku si říkám, že z tebe jednou prostě spisovatelka musí být.
Tak procítěný článek plný těch pocitů, které tak moc dobře znám..
Nádherné, opravdu.. :)

3 Sydney | E-mail | Web | 20. května 2013 v 17:06 | Reagovat

Myslela som že sa už ani neozveš :D Vieš čo asi tak nejako, mám dva nápady, dokonca som písala aj taký jeden na blog úplne podľa mňa geniálny nápad ale chcem skúsiť šťastie poslať to do ikaru (ale na 1% by to zobrali) :D Aj na blog by som chcela písať ten príbeh a chcela by som sa ťa spýtať ako sa ti číta príbeh kde hlavná postava vlastne v jednotnom čísle je písaná takým štýlom že je taká povrchná že ako sa na to dívaš ? :)

Ja keď mám blbé pocity tak som písala takéto básne raz ja sa väčšinou musím vynervačiť, vytrieskať kde sa len dá :D

K tej básni : Je to veľmi pekné, ak by si to písala o nejakej inej osobe, tak by som si pomyslela že tá osoba sa hľadá. Ja som mala s tým také problémy proste som nevedela čo chcem, o nič som nejavila záujem všetko mi bolo fuč. A v takej knihe som našla tuším tam bolo 100 otázok k sebepoznaniu a niektoré také že som sa musela naozaj veľmi zamyslieť, takže som sa aj spoznala :) Rozmýšľam, že by som také niečo pridala na blog :)
Najviac sa mi páči tento riadok : (Nespoznávate tváre, ktoré vás dennodenne obklopujú, nespoznávate miesta, ktoré vám boli tak blízke, nespoznávate svoje vnútro.) :) Aj keď snáď sa už cítiš fajn a všetko je v pohode :)

A teší ma, že by si ten príbeh čítala (ak nejaký bude a napíšem aspoň čiarku) :D

4 i r i s | Web | 20. května 2013 v 20:06 | Reagovat

Bože! Ta báseň je opravdu skvělá! Já se občas taky snažím o básně "bez rýmů", ale vždycky se zmůžu jen na takové krátké nesouvislé a nepublikovatelné útržky. Tohle tvoje dílo je plné pocitů a skvěle umělecky napsané, a zároveň tak lidské. Je to prostě super. :-)

5 Claire Drayen. | Web | 20. května 2013 v 20:50 | Reagovat

Páni, nemám slov, je to vážně nádherný. Mívala jsem stejné pocity a dny, asi ještě mám. Celý týden prožitý v pohodě, že už je to za mnou a pak když přijde samota, ticho a nicnedělání, všechno to na mě dolehne, myšlenky se mi smíchají a mě se chce jen brečet, což se nakonec stejně stane.
Nejradši bych si to vo jsi napsaka okopírovala, četla pořád dokola a všechno to pochopila a vstřebala. Je to vážně krásný a neboj, nejsi sama, myslím, že tady na blogu ti to nikdy nehrozí :)

6 - monika - | Web | 21. května 2013 v 13:12 | Reagovat
7 Unicorn. | Web | 21. května 2013 v 16:44 | Reagovat

Začnu asi tím, že komentář bude strašně dlouhý, protože budu odpovídat na tvé komentáře, přidám zmínku k článku a spoustu dalších věcí.

Začnu komentářem u článku - Legalizace marihuany.
Jsem moc ráda za ty pochvaly a tvůj názor, který je vlastně totožný s mým. A já jsem za to fakt strašně ráda. Máš pravdu (máme pravdu?), člověk, který je na tom po psychické stránce, alespoň trochu dobře, by se nepoddal žádné droze a řekla bych, že by si uvědomil co je to zač. Zdravý člověk, by jí vyzkoušel (tak jak máš v plánu, tak jak jsem udělala) a vytvořil si o ní vlastní obrázek. :)

Odpověď na komentář k článku, kde je 33 faktů o mě.
Jsem moc ráda, že si ten komentář zpracovala, tak jak si ho zpracovala, i když musím přiznat, že kdybych se měla vyjádřit ke každému bodu, tak to nikdy neskončí a tak vyberu zajímavosti.
To, že se bojíš každého zvířete, má i své plusy. Nemůžeš tak narazit na zvířete, které by ti mohlo ublížit, protože se jim vyhýbáš.
Automatika rodičů, přesně jak si to nazvala, i když už dva roky odpovídám furt stejně, tak se mě pořád ptají.
To by ses divila, jednou jsem měla otevřenou zlomeninu kotníku a napřed jsem se smála, jak jsem spadla na lyžích a jak to muselo vypadat, až pak jsem stresovala. :D
Já jsem empatická, takže když něco říkám na rovinu, tak to většinou říkám tak, jak bych chtěla aby to ostatní říkali mě, tedy s citem, dobrými úmysly a zdravým rozumem. Ten příklad v článku byla spíš taková sranda, než upřímnost. :)
Tvůj smích mě o to víc zajímá, když si ho nechtěla rozpisovat.
,,28. Když někoho uctívám, nikdo kromě něj, mi to nemůže vzít.'' - tohle bylo míněno spíš jako, když chovám k němu úctu, tak mě o to ten člověk, ke kterému ji chovám může vzít, ale ostatní tím, že by o něm říkali něco špatného zkrátka ne. :) Pochopila si to trochu jinak. :3
Jsem ráda, kolik toho spolu máme společného. A Youtube Crew jsou lidi, kteří na youtube nahrávají videa. Nevím, jak to popsat, zkrátka jsou to lidi, kteří si dělají vlogy a ukazují jejich život nám, divákům.

Všimla jsem si, že mé články čteš a chci ti za to moc poděkovat, jelikož se mi tvůj blog líbí, ale to už jsem někdy říkala. To, co jsem neříkala, je, že má nádherný layout, naposledy, když jsem tu byla, tak byl šedý. :)

Odledně odpovědí, odpovídám skoro na všechny komentáře, když se mi teda chce a teď jsem neměla čas a ani chuť a já se většinou nehrnu do věcí, které nechci dělat. :) Snad jsem ti to teď vynahradila. :D

K článku.
Líbil se mi už ten úvod, kde píšeš o básni, kterou si dole napsala ze sešitu, už jen to, že máš na to sešit a že to děláš s nějakého důvodu, dělá tvojí nerýmovanou báseň kouzelnou a to jsem jí ani zatím nečetla.

"Hlučne vstať a hrdo na seba ukázať.
Cítiť sa šťastne a naplnene, mať sa aspoň na pár minút skutočne rád.
Byť tým, kým skutočne chcete byť."
Tohle mě naprosto oslovilo, i když to celá básnička, poslední odstavec je opravdu krásný, ale to i ty předchozí. Taková báseň a kolik, je toho schopná dát. :) Píšeš úžasně !

8 Sydney | E-mail | Web | 21. května 2013 v 22:23 | Reagovat

Tak na rýchlo ešte odpoviem na tvoje dve otázky :) Takže mám zrkadlovku značky sony cca rok :)
A navštevujem prvým rokom strednú zdravotnícku školu :)
Veľmi ma teší že si rada čítaš moje články. U mňa je to tak isto s tvojimi :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama