It's fine just be

10. června 2013 v 14:31 | Mavis Eveline Strix |  Realityshow
Dýcham, hýbem sa, pozerám, čítam, počúvam, reagujem, kráčam, píšem, v skratke - žijem. Niekedy je celkom dobré byť uprostred niečoho a nečinne sa prizerať na to, ako rýchlo plynie čas. V mojom živote sa nič veľké už dlho nedeje. Všetko je tak, ako bolo a predpokladám, že pokiaľ aj naďalej budem len strnula hľadieť do stien pred sebou, bude to tak ešte pomerne dlhú dobu. Avšak, mám záväzok sama so sebou, že do prázdnin nemienim robiť nič veľké alebo zlomové. Potrebujem si trochu odpočinúť od neustáleho vnímania situácii a ľudí okolo mňa. Je toho na mňa nejako veľa. Naviac mi prišiel list zo školy, na ktorú som sa tak chcela dostať - neprijímajú moju žiadosť o odvolanie. Ako mám reagovať? Tak nejako cítim, že je už všetko za mnou a že moja nádej je dávno pochovaná. Už neverím v to, že by som sa tam raz mohla dostať. Pred pár týždňami by som ešte naivne čakala na ich ďalší list niekedy v septembri, kde by mi písali, že ma dodatočne prijímajú z dôvodu nedostatku žiakov, ktorí nastúpili do prvého ročníka. Presne toto sú situácie, od ktorých chcem újsť čo najďalej, aj keď samozrejme s vedomím, že si na mňa počkajú...

Z tohto faktu som bola viac ako psychicky vyťažená. Svoju stratenú energiu som však našla, prekvapivo, v divadle, na veľmi komplikovanej a ťažko stráviteľnej hre. Bolo úžasné uvedomiť si, že vlastne ničomu nechápete a súčasne ste už od samého začiatku tušili, aký koniec túto divadelnú hru čaká. Boli chvíle, kedy som o sebe nevedela a vnímala len postavy na javisku, vnímala ich komplikované problémy a prežívala s nimi všetky tie silné emócie. Netuším, kvôli čomu som precitla. Priala som si zostať tak navždy - len pozerať na životy odhalené priamo na javisku a tak nejako zabudnúť na ten svoj. Potrebovala som to ako rastlina svoje korienky.

Niekedy tiež túžim vrátiť sa späť v čase. Kto aj nie? Človek je bytosť omylná, preto mi príde celkom samozrejmé, že chcem niečo ako stroj času. Ani nie preto, aby som napravila svoje chyby, ktorých je nespočetne, no hlavne preto, aby som sa mohla vrátiť do svojho detstva, kde som mohla "len byť" každý jeden deň. Premýšľam, prečo som tak rýchlo vyrástla. Pokiaľ si pamätám, nebola som z tých detí, ktoré by sa tešili na dospelosť. Detstvo mi vyhovovalo. Možno kvôli tomu som o to rýchlejšie vyrástla. Spomienkami na minulosti však nič nevyriešim, viem to veľmi dobre a tak mi tento odstavec, prosím, odpustite. Len mám jednoducho pocit, že neviem, kto som. Niekedy sa nespoznávam a možno preto mi tak veľmi vyhovuje post "len byť".

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Haň. | Web | 10. června 2013 v 16:17 | Reagovat

Eveline, ten článek.. já.. stále na to zírám. nacházím v tom.. sama sebe. a je to takové.. dává to smysl, ale přitom je to ze života, obdivuji tě, že si to dokážeš takhle spojit. :3

doufám, že ti mohu říkat Eveline, mě se to strašně líbí. :33 a mimochodem, zapisuju si tě do oblíbených, ty tam totiž rozhodně patříš. :3

a mě jsi potěšila svým komentářem. :3
děkuju moc, hodně to pro mě znamená. :3
myslím, že už se mě nezbavíš. :33

2 Hani | bevintage.blog.cz | Web | 10. června 2013 v 18:18 | Reagovat

Moc ti děkuju. :) Pochvaly od tebe si moc vážím.. :)

Já jsem jedna z mála? Nevím co říct. :)Máš pravdu, asi to nemůžu posoudit, dokud to neudělám. Ale každý má svou hranici jinde. :) A asi je ti opravdu lepší, když vím jak.. jakože, bolest mi vadí, nemám ji ráda, ale i přes můj vcelku vysoký práh bolesti bych si ji nidky nama nezpůsobila... Moje řeč. Tedy, láska není nesmyslná, vechno má svůj význam a smysl, ale pravda je, že ve čtrnácti letech se řezat kvůli lásce je hloupost, tedy, dle mého názoru. Můžu jen souhlasit! Je to možná i o tom být zajímavý. Pravdou je, že spoustu lidí to dělá z nudy a opravdu jne proto aby byli zajímaví a ayb se o někdo zajímal..
Ještě jednou mockrát děkuji. :) Já problémy rozhodně neřeším touhle cestou, vím, že čas umí zázraky.. ale to čekání je někdy vážně hrozné... jak takové problémy řešíš ty? :)
A rozhodně mi nebude vadit, když si mne přidáš mezi oblíbené, taky si tě přidám. :)

A k tvému článku: Rozhodně nezoufej kvůli škole. Ten pocit znám, když mne nepřijali na gympl, ale já se tenkrát ani nechtěla odvolat. Vím, že je to "pech", ale rozhodně se kvůli tomu netrap. Dala sis dvě přihlášky, nebo kolik? :)
Divadlo? Tak moc bych někdy chtěla zajít na nějakou hru. Vidět preciznost herců i tvrdou dřinu baletek skrytou za lehkostí... A i já bych se chtěla vrátit zpět v čase. Všechno jinak. Byla bych odvážnější, možná bych napravila svoje chyby, ale nic není dokonalé, takže bych určitě udělala chyby další... :)

3 Infinity | Web | 10. června 2013 v 20:42 | Reagovat

Stejně si myslím, že budeš doufat do poslední chvíle, že tě na tu školu vezmou a já budu doufat s tebou. Prostě ti to hrozně přeju a to, že ti poslali teď takový dopis tě nesmí nijak rozhodit. :)

To s tím divadlem jsi napsala krásně. :3

Taky bych chtěla stroj času, ale právě proto, abych napravila své chyby.. Uvidíš, že brzy se najdeš, jen to je dlouhá cesta. :)

4 Hani | bevintage.blog.cz | Web | 11. června 2013 v 18:52 | Reagovat

Tak brzy? My jsme se fotili včera no.. :) Tak to je jasné, devátý ročník je ten poslední.. ale snad si ho ještě užiješ a budeš mít dobré vzpomínky! :)

Tak jak ta matematika dopadla? :) Mě chyběly jen dva body do jedničky.. :X A budu si teď opravovat chemii. :( Anoo, knížky, dobrá motivace. Taky miluju knihy. Jakou teď čteš? :)

Jen sedm dní? Brečela bych, kdybych věděla, že mne to čeká. Chci zastavit čas a nechat u nás devítku!! :3

5 May | Web | 13. června 2013 v 17:33 | Reagovat

Já hlavně zareaguju na to divadlo, protže to je má srdeční záležitost.). Je neskutečně skvělé, že jsi svou energii a její hledání směrovala sem, divadlo opravdu dokáže najít v člověku něco, o čem ani třeba netušil nebo mu nakreslit nové obzory...A propo, nové obzory...Nepřijetí na školu musí být...Ne, tohle nejde napsat, já sama jsem to nezažila, tak co ti sem budu psát, vlastně ani nevím, jestli má cenu, ti něco psát, tohle si můžeš vyřešit jen TY, náhoda a štěstí. Pevně ti držím palce, ať se nenecháš nějak víc rozhodit, a prostě jen tak půjdeš s hlavou vztyčenou.). To je asi vše, co ti můžu napsat.

6 Claire Drayen. | Web | 13. června 2013 v 18:06 | Reagovat

Taky si chci odpočinout, jak fyzicky, tak psychicky jako ty. Teď na konci roku to je samá písemka a stres z toho, že si musím zlepšit známku... Do toho ještě ta tvoje přihláška.
Alespoň že jsi dokázala zapomenout při tom představení, takové odreagovaní se vždy hodí :)
Moc se mi líbí jak jsi popsala dětství "jen být" to je výstižné a pravdivé. Taky se někdy nepoznávám, ale myslím, že to je normální. Mě by vyhovovalo navždy zůstat třeba 15tiletou. Dospělost mě moc neláká, kromě toho, že budu mít rodinu a tak. Teda, těším se na to, ale nechci to uspěchat, to právě vůbec ne. Prostě počkám až to bude, ale hnát se k tomu vůbec nechci.
Chápu tvoje pocity, skvělý článek :)

7 agnes - hellabove | E-mail | Web | 25. června 2013 v 13:22 | Reagovat

Vím jaké to je s tou školou. Teď pár lety mě nepřijali na uměleckou školu, hodně mě to tenkrát mrzelo..

Teď budu reagovat na poslední odstavec.
Když mi v květnu bylo 19, tak jsem si uvědomila jak rychle ten čas letí.. to, že mě za rok čeká maturita.. tolikrát jsem si v poslední době říkala, že bych chtěla vrátit čas a udělat nějaké věci jinak a svoje dětství si více užít..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama