Nine years are nine years

27. června 2013 v 15:46 | Mavis Eveline Strix |  Iracionalizmus
Zajtra je ten deň - jedna kapitola môjho života bude deifintívne uzatvorená, dopísaná a zapečatená. Už na ňu budem len spomínať. V dobrom i v zlom. Jedna z vecí, ktoré ma život naučil, je nikdy nehovoriť, že niečomu neverím, pretože okolnosti sa veľmi rady a rýchlo menia, každopádne ja tejto skutočnosti naozaj neverím. Netuším, ako rýchlo prešlo tých desať mesiacov. Myslela som si, že deviaty ročník pôjde pomaly, že sa všetko bude naťahovať a že to bude vôbec najťažší ročník z celej základnej školy. Mýlila som sa, a ako veľmi! Prešlo to snáď rýchlejšie ako letná búrka. Stále mám pred očami to malé stvorenie, ktoré v sukničke, teplom svetri a balerínkach prvýkrát vstúpilo do školy. Bolo plné očakavánia a strachu. Áno, bálo sa, i cez to, že už dávno vedelo písať a čítať, dokonca mu nerobilo problém ani počítanie. Spoznalo tam neskutočne veľa nových ľudí, prvýkrát objavilo, ako vyzerá sklamanie, radosť, kamarátstvo, láska či dobrodružstvo za novými, doposiaľ nepoznanými vecami. Ešte nevedelo, kam ju to zaveje. Stane sa z nej láskavá osoba plná citov alebo naopak, chladná, uzamknutá skala? Zo všetkého tak trochu. Počas tých deviatich rokov sa hľadalo. Našlo sa? Pravdepodobne sa ešte stále hľadá, no jednoznačne je na dobrom smere. Tento smer jej udali práve posledné roky, ktoré prežila na tom mieste. Nezabudnuteľnom mieste.

Začalo to asi v piatej triede, keď bolo bláznom do Hannah Montana. Nepoznalo nič lepšie. Postupne z neho však vyrástla osoba, ktorá vedela, čo chce a išla si za tým. Menilo sa, samozrejme. Netrvalo dlho a presne vedelo, čo chcelo v živote robiť. Bola to však ilúzia, ktorá sa rýchlo aj stratila. Ono sa však nevzdávalo a už v siedmej triede vedelo o živote omnoho viac, ako jeho spolužiaci. To stvorenie bolo omnoho silnejšie a v mnohom rozdielne od svojich rovesníkov. Siedmy ročník bol zároveň aj prelomový. Stalo sa toho toľko... Veľa zlého, no samozrejme aj dobrého. V ôsmej triede to bola osoba plná citov, snov a ambícii, každý voči nej už odmala choval rešpekt a úctu. Stala sa niekym úplne iným, ako sa pôvodne stať chcela, no akceptovala všetky zmeny. A teraz? Je tu. Teší sa z toho, že je jedna časť z jeho života dopísaná a teší sa na ďalšiu. Spoznalo, kým skutočne je a prežilo si toho veľa. Veľmi veľa. Od prvých úspechov a pádov sa dostalo až sem. A stále tomu nemôže uveriť. Deväť rokov!


Posledné slová učiteľkám, posledné vrúcne objatia žiakov základnej školy, posledné trúfalé úsmevy na mladších žiakov, posledné pohľady na bránu školy, posledné kroky smerujúce von zo školy. Tisnú sa mi slzy do očí, i keď som vždy tvrdila, ako moc to miesto nemám rada. Teraz však pociťujem, že to miesto jednoducho rada mám. Vždy som mala a aj vždy budem. Práve toto miesto ma veľa naučilo. Vyspela som v ňom. Zo sebavedomého malého dievčatka sa stala šedá myška bez názorov, postupne sa však premenila na čarovnú labuť so svojskými črtmi a úctov okolia, ktorá sa stala dokonalým protikladom mladšieho dievčatka. Stala sa zo mňa silná osobnosť, nehanbím sa za to, kto som a kam kráčam. Z nevinnej tváričky sa stala tvár takmer dospelej ženy, z krehkého srdca dieťaťa sa stalo srdce odolné voči mnohým veciam, z nevyrovnanej osoby sa stala osoba vyrovnaná. Zmenila som sa. Veľmi. Stal sa zo mňa úplne iný tvor. Za deväť rokov. Nemôžem tomu uveriť, opäť.

Takto by sa dalo zhrnúť, čo cítim. Píše sa mi to ťažko, pretože si už skutočne začínam uvedomovať to, že obdobie, počas ktorého som smela bezprostredne rásť, je už preč. Odchádza. Avšak naučila som sa ešte jedno - ak je osoba dostatočne silná na to, aby bola schopná povedať "zbohom", život ju objíme s novým "vitaj".
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hani | bevintage.blog.cz | Web | 27. června 2013 v 17:13 | Reagovat

Další článek, který můj den vystihuje. Dnes měli deváťáci poslední zvonění, další loučení... já objímala snad všechny hezké kluky, ty, do kterých jsem byla tajně zamilovaná a naprosto nezávazně, brečeli jsme, bylo to hrozné.. a ti kluci ještě vypadají tak skvěle v těch kvádrech! Byla to třída, se kterou jsme byli jak třídní dvojčata, hodně jsme se spolu kamarádili a teď tam bude prázdno.. a teď vidím, jak to cítí právě deváťák. Ach, je mi tak smutno....

Dobře, ale kdyby jsi někdy chtěla se s něčím svěřit, jsme tu. :) Ráda ti pomůžu...

2 Lana | Web | 27. června 2013 v 19:39 | Reagovat

Je neskutočné ako čas rýchlo plynie. Ja som zasa neverila, že vôbec prežijem ôsmy ročník a aha... koniec školského roka je už tu! Neverím, že o rok ma čaká to isté čo teba, deviaty ročník. Mám strach a zároveň radosť, bojím sa monitorov, teším sa na niečo nové... Držím ti palce na strednej, dúfam, že sa ti bude dariť! :) A chcela by som sa spýtať, ak to nie je veľmi osobné, akú strednú si si vlastne napokon vybrala? :-)

3 Claire Drayen | Web | 28. června 2013 v 15:45 | Reagovat

Chvíli jsem měla pocit, že píšeš o mě samotné, to bylo jak jsi popisovalo tvůj průchod jednotlivými ročníky. I já mám pocit, že toho o životě vím víc než moji vrstevníci, asi to je důsledek toho, čím vším jsem si prošla. Já ani přesně nevím, kým jsem tehdy chtěla být, proto teď nemůžu určit jako ty, jak moc jsem se k tomu přiblížila a kdy přesně byl ten zlom. Vím ale, že každý rok jsem úplně jiná.
Já přesně ani nevím, jestli mě stejné pocity jako tebe příští rok taky čekají. To poslední vycházení ze školy, poslední pozdravy s učiteli... Chodím na gympl, takže na tohle mám ještě dost času, spíš nevím, jestli nebudu chtít do prváku pak přestoupit na nějakou střední se zaměřením. Ale to ještě uvidím, teď to nemá smysl to sem psát.
Je dobře, že se máš ráda takovou, v jakou jsi se změnila, že jsi na to svým způsobem hrdá. Ani nevím, jestli nás to všechno naučila sama škola, spíš ty zážitky v ní, příležitosti a ty lidi tam. No dobře, obecně tomu říkejme škola :D
Vážně moc krásný dojemný a citypřetékající článek. Přeju ti nádherné následující roky, ať už tě čeká cokoliv :)

4 Adelaine | Web | 28. června 2013 v 18:54 | Reagovat

Čtu až dneska, ale tak. Základka je taková druhá nejdůležitější část života - na střední se podle mě člověk rozvíjí a mění ještě víc - a každý to bere jinak. Je fajn, že jsi tím získala tolik zkušeností. Upřímně jsem si v devítce taky myslela, že jsem jiná než spolužáci, že mám úplně jiné myšlení a zkušenosti, no a tak trochu  mám, ale je hrozně vtipné, kolik věcí si člověk zpětně uvědomí o rok později, o další rok a tak dál. Prostě dívat se zpětně na tyhle léta... jsou nejlepší. Jako, nebyly to moje nejlepší léta, ale hodně jsem se měnila a děly se vlastně taky přelomový věci.
Jinak já jsem k základce prostě nic necítila, neměla jsem opravdové kamarády, ne že bych byla šikanovaná nebo vyloženě nespokojená, jen jsem prostě k nikomu neměla vztah, a tak jsem prostě odešla z vyřazování deváťáků, nešla jsem ani na rozlučku, nikoho ze spolužáků už od té doby neviděla... a bylo mi to nějak jedno. Nějak jsem to opustila v klidu, bez slz, tak volně. Jsem elkem ráda, že už je to zamnou. Střední je mnohem lepší, věř mi, je to takový skutečnější život a všichni tě neberou tolik jako dítě. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama