Three years somewhere far

25. června 2013 v 13:38 | Mavis Eveline Strix |  Iracionalizmus
Neozývala sa. Nechodila do školy. Nedvíhala mobil. Zmizla z facebooku. Akoby zmizla úplne. Po dlhom čase a veľkej námahe som od nej konečne dostala aspoň nejakú správu. Vraj sa so mnou nemôže spojiť. Ležala v horúčkach doma, brala lieky. Aspoň takto mi to zreferoval jej otec. Zrazu. Ešte deň dozadu bola úplne zdravá. Volám neskôr, tentokrát to zodvihne jej brat. Vtedy som dostala prvú veľkú ranu - vraj je s priateľom. Nemá nijaké horúčky a neberie nijaké lieky. Je niekde so svojim priateľom a na mňa zabúda. Nemohla som to však nechať tak, zvlášť pokiaľ išlo o moju najlepšiu kamarátku. Nevzdávala som sa a volala. Raz to zodvihne ona a povie, že jej brat klamal, že je skutočne chorá a že neoklamala nielen mňa, ale aj svojich rodičov. Bohužiaľ, nestalo sa tak. Dozvedela som sa, že na druhý deň má namierené priamo na kúpalisko. So svojim priateľom. Na náš posledný spoločný koncoročný výlet ísť nemohla, ale s priateľom na kúpalisko áno? Toto som už nezvládla. Zrútila som sa. Neverila som, že mi tak škaredo klamala a neobťažovala sa mi ani len zavolať. Písala. Ja som jej však neverila ani jedno jediné slovo. Niekde vnútri som stále zúfalo dúfala, že sa niekde stala chyba a vlastne sa na ten výlet dostaví, že mi neklamala a že skutočne nemala možnosť spojiť sa so mnou. Bohužiaľ, tentokrát to nešlo tak hladko. Už som sa nehrala na slepú, hluchú, nechápavú a nevedomú.

Jej veľká, pravidelná neprítomnosť v škole mi nikdy nebola vysvetlená. Odôvodňovala tým, že jej bolo zle. Skutočne? Každý pondelok a utorok? Bola som hlúpa, že som nechcela vidieť pravdu a pritom som ju mala stále pred sebou. Ostatní mi ju každý jeden deň ponúkali priamo na tácke, no ja som ich odmietala a pohŕdala nimi, pretože som bola v domnienke, že prechovávajú zlý názor. Nie, oni neboli tí, ktorí sa mýlili. Ja som sa mýlila. A doplatila som na to. Je to otrasný pocit, keď zistíte, že kamarátka, s ktorou ste sa za tri roky tak veľmi zblížili a verili ste jej, vás zradila, klamala a zatajila pred vami závažné skutočnosti.


Dokonale som jej skočila do náručia zabudnutia, ktorá mi dokorán otvorila. Odrezala ma od zvyšku ľudí, zmenila môj názor na dlhoročných priateľov, mňa samú zmenila v niečo, čo som nikdy nebola a nikdy viac ani byť nechcem. Chyba nebola v ľudí naokolo. Chyba bola v mojej veľkej naivite. Verila som v to, že ona je jediná, ktorá ma vie pochopiť a práve preto som sa snažila nevidieť to, že mi nikdy nezodvihne telefón, nikdy po škole na mňa nemá čas, zatiaľ čo sa stretáva s ostatnými kamarátkami, ktoré je vlastne ani nepoznám. Práve ona ma zaviedla do slepej uličky. Konečne som však našla východ. Opäť sa dokázal fakt, že všetko zlé je na niečo dobré. Keby mi tentokrát neklamala, pravdepodobne by som v tomto nádhernom, naivnom sne zostala ešte dlho a postupne stratila aj to minimum, ktoré som mala. Som za to vďačná, aj keď to znamená stratu "najlepšej" kamarátky, osamelosť, pretože momentálne nemám skutočne nikoho tak blízkeho, ako bola ona. Byť s ňou však len kvôli tomu, aby som sa necítila osamelo, u mňa už skutočne nepripadá do úvahy. Robila som to dosť dlho, končím s tým. Už nechcem byť tým, kým som bola.

Momentálne pre mňa neexistuje. Sedím v lavici za ňou, no nerozprávam sa s ňou. Ona vlastne ani netuší, že niečo urobila zle. Nechápe, prečo robím to, čo robím. Miesto toho som otočená k ostatným spolužiakom, ktorí sa bavia a nechávam sa vťahovať do ich kruhu, až sa nakoniec presuniem k ním. Sedím s nimi, zabávam sa, cítim sa tam príjemne a predsa neisto. Cítim jej pohľad na svojom chrbte a štipľavé, jedovaté myšlienky na moju adresu sú priam vyditeľné. Stratila som ju, viem to. No nič neľutujem. Ani tie tri roky vedúce do zabudnutia, ani stratu dlhoročných priateľov. Teraz som totiž dostala druhú šancu a som pripravená využiť ju naplno. Moji spolužiaci totižto nie sú takí zlí, za akých som ich považovala. Pardón, za akých ich považovala ona. V mojom živote som tiež akoby lusknutím čarovného prútika objavila ľudí, ktorí za mnou vždy stáli - aj vo chvíľach, kedy ma ona opustila. Nedoceňovala som ich, bola som zaslepená. Teraz som za nich vďačná, nesmierne vďačná a viem, že práve oni sú skutoční priatelia.

Nech to bolí akokoľvek veľmi, nech sa na začiatku cesty cítim akokoľvek moc osamelo, je neskoro vrátiť sa späť. Čaká má krajšia, slobodnejšia a úprimnejšia budúcnosť, viem to.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Infinity | Web | 25. června 2013 v 15:37 | Reagovat

Je moc dobře, že ses od této "nejlepší kamarádky" odloučila, ona si tvoje přátelství nezaslouží. Je škoda, že jsi s ní ztratila ty tři roky a kvůli ní jsi nevěřila ostatním, těm opravdu pravým přátelům.

Bez ní ti bude určitě líp, ty přeci v životě nepotřebuješ faleš a přetvářku, ty si v životě zasloužíš jen to dobré.
Jen ať jí to teď trápí, že s ní nebavíš, ona si to za ty svoje lži zaslouží.

Jak jsi psala, dostala jsi druhou šanci k tomu, abys v životě měla kamarády, kteří za to stojí a s kterými to bude opravdu dobře. :)

2 Adelaine | Web | 25. června 2013 v 17:25 | Reagovat

Páni, to je hnusné. Ale znám to, jen něco podobného. A vůbec... slyšela jsem podobný příběh od spousty lidí a osobně vůbec nemůžu pochopit, jak někdo něco takhle hrozného může udělat? Fajn, čas od času, když mám jít s někým ven, tak mu večer napíšu, že mi není dobře a odložíme to, protože se mi nechce. Protože tohle je taková milostrdná lež, asi to podle mě tak nezamrzí, jako "nechce se mi s tebou jít ven". Ale tohle? To je trochu moc, tch.
Asi bych jí to pěkně vpálila do tváře. Ale chápu, že ty třeba taková nejsi. Hezky bych k ní přišla a zeptala se, jak se měla s přítelem? A jaký to je lhát nejlepší kamarádce? Chápu, že každý to řeší po svém, ale myslím, že tohle by jí třeba donutilo si uvědomit, co udělala. Je to hrozný, no. Taky jsem měla pár nejlepších kamarádek a vždycky to skončilo hnusně, jednou teda extrémně hnusně,  bylo to něco malinko podobného jako tohle, ale přeci jen jiné, ale vlastně jsem ráda, že se to stalo. Někam tě to posune, jako mě, kdyby se to nestalo, mohla bys být jiná než máš být a... tak, chápeš, ne? :D Bude to dobré, to přebolí, ona za to nestojí.

Jinak moc díky za komentář na blogu, tvůj je mimochodem dost fajn. ^^

3 Adelaine | Web | 25. června 2013 v 17:26 | Reagovat

[2]: Egh, myslela jsem to ve smyslu že je pořád víc fajn, že píšeš lepší a lepší články. :D I když občas nemám chuť psát žádné komentáře nikde. Heh

4 Sydney - tangleds.blog.cz | E-mail | Web | 25. června 2013 v 17:28 | Reagovat

Rovnaké pocity som mala aj ja, keď tiež odišla jedna moja kamarátka. Myslím tým že sme sa prestali baviť, chodiť von a podobne. Hoc situácia bola iná ako u teba, ale myšlienky a emócie podobné.
Len som to trošku možno nepochopila. Nechodila do školy, ty si volala s jej tatinom a on ti povedal niečo iné ako brat? Príde mi to divné, hoc každý má právo na svoje vlastné súkromie ale nechcem do toho nejako zasahovať, keď do toho vidím len z jednej perspektívy a nič ma do toho ani nie je :)

Chcem ti pochváliť nový dizajn a ešte ti odkázať že niektorých ľudí sme nosili na svojej nohe pripevnených ale boli tou železnou gulou, ktorá nás ťažila. Konečne si ju zhodila! :) Viem to z vlastnej skúsenosti

5 Lana | Web | 25. června 2013 v 18:27 | Reagovat

Niečo podobné som zažila minulý rok. Stratila som svoju ,,najlepšiu kamarátku" hoci to nebolo len jej vinou. Tiež to bolo o popieraní a klamstve. Je hnusné ako niekto dokáže takto klamať niekoho kto pri ňom stál v dobrom i zlom. Strašne ma to bolelo, lebo som sa v podstate s nikým iným okrem nej v triede nebavila a mala som pocit, že je jediná čo ma chápe. Ako som sa mýlila! Za ten rok som si našla v triede plno úžasných kamarátok, ktoré mi stoja za to a verím, že by ma nikdy nepodrazili. :-) Síce nemám pocit, že mám nejakú najlepšiu kamarátku, ktorej by som mohla stopercentne veriť a povedať jej všetko čo mám na srdci, lebo úprimne... mám pocit, že už nemôžeme veriť nikomu a každý nám môže podkopnúť nohy, ale aj tak som rada za všetky skvelé kamarátky, ktoré som spoznala práve vďaka tomu, že sme sa s ,,najlepšou kamarátkou" rozhádali.

6 Hani | bevintage.blog.cz | Web | 26. června 2013 v 19:20 | Reagovat

Je mi líto, že se takhle cítíš... kdyby jsi chtěla, můžeš mi všechno dopodrobna napsat na mail. Myslím si, že takové pocity určitě každý zná. Vůči tobě je to obrovská nepravdlnost a vážně mne mrzí, že je ti takhle... ale není to tahle lepší?

Jak moc tvůj název článku vystihuje moje pocity.

A musím pochválit nvý vzhled, moc se mi líbí. :)

7 Nik Herb | Web | 26. června 2013 v 21:16 | Reagovat

Nejprve ti musím pochválit layout. Protože se mi tu fakt líbí a je to zkrátka neuvěřitelné, jak se mi pokaždé trefíš do chutě. :3

A teď k článku. Ze začátku jsem měla pocit, jako bych četla povídku, čím více jsem se dostávala do děje, tím více jsem začala chápat, že i takové problémy ve skutečnosti existují a lidé, kteří je mají zadostiučinění se ani netrápí omluvit nebo zeptat se, co se děje víz. poslední odstavec. Tvoje nejlepší kamarádka, ti dala iluzi, že jí je, něco v tobě vzbudila, co tě donutilo tě jí věřit, nebo možná to tam bylo vždy a ty jsi jí brala, jako někoho čestného, kdo je zde pro tebe, pravda byla opakem. A to svědčí, že člověk si ani neuvědomuje, když se mýlí, stejně tak jak si ona nemusí uvědomovat, jak zákeřná byla, jak se chovala.

Je dobře, že sis to uvědomil a vzala to tímto způsobem. Líbí se mi na tobě, že si to nevyužila proti ní, že si nespustila nějak příšernou hádku, kdy si jedna druhé budete vjíždět do vlasů, a že si jí dala důvod, aby si říkala, co je špatně. Protože mlčet a hledět si svého, je neuvěřitelně chytrý a dobrý tah. Jednou si uvědomí, že tím jak byla nečestná nejen k tobě, ale i k sobě, stratila někoho tak skvělého, jako si ty a doplatí na to. Ne, že bych jí to přála, ale vím, že lidé, kteří lžou, si musí pamatovat, co komu řekli a jednou už nebudou vědět, kde je začátek jejich příběhu a kde konec. Jejich smyšleného příběhu. :) Mimochodem pěkně si to napsala.

Děkuju za pochvalu a podporu, to s tou přírodou si napsala krásně. :)

8 karin wild | Web | 26. června 2013 v 21:40 | Reagovat

veľké wau. zas som našla to čo mi chýbalo, tvoje články.
občas je lepšie nechať ľudí ísť. len sa neuzamkni do seba, nesprav tú chybu. napísala si to dokonale, až mi slzy išli do očí. snáď nájdeš niekoho lepšieho, komu sa bude dať veriť.:) stay strong.

9 Claire Drayen | Web | 28. června 2013 v 16:00 | Reagovat

Na jednu stranu je mi to líto, ztratila jsi člověka, který pro tebe něco znamenal, jak sama píšeš změnil tě a něco ti i snad dal. Je ale dobře, že jsi na to přišlo, i když by bylo mnohem lepší vědět to od ní. Máš mou podporu v tom, co děláš, neměla ti takhle lhát, je to od ní nečestný.
Určitě ale bude lépe, přesně jako to je na konci, čeká tě lepší budoucnost :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama