Pensioners

9. července 2013 v 13:45 | Mavis Eveline Strix |  Úsudky
Dôchodcovia - čo si pod týmto pomerne jednoduchým slovom predstaví každý z nás? Niekto svoju vlastnú starú mamu, niekto zase typickú ufrflanú starú ženskú s ihlicami na štrikovanie v rukách, postávajúcu pri okne, iný si možno predstaví nervóznu staršiu dámu, druhý zase neprispôsobivého človeka. Každý si predsaví to, z čím už nejaké tie skúsenosti mal. O dôchodcoch sa však vo všeobecnosti hovorí, že ide o (pre mladšiu generáciu) nepríjemných ľudí, ktorí strkajú nos tam, kde netreba. Aká je však pravda?

Máme možnosť vidieť hromady filmov, v ktorých sú práve dôchodcovia stredobodom pozornosti. Väčšinou hrajú záporné postavy, čiže ničia život svojim vlastným deťom prostredníctvom otázok, prítomnosti a ďalšej rade pre tentokrát nepodstatných vecí. Keď sa však pozriem na túto situáciu z môjho uhla pohľadu, nemôžem súhlasiť.

Stretla som už nespočetné množstvo dôchodcov. Niektorí boli milí, niektorí arogantní alebo bezočiví. No myslím, že všetko to záleží od charakteru človeka a od toho, čo mu život priniesol, v respektíve nepriniesol. Dobu, kedy boli dôchodcovia mladí, dnešná generácia nepochopí. Nemá možnosť, alebo lepšie napísané - nemá snahu. Keby sme však nazreli do čias, kedy mali naši starí rodičia sedemnásť, osemnásť, možno dvadsať rokov, pravdepodobne by sme pochopili, prečo tak "nenávidia svet".

Nie všetci dôchodcovia a starší ľudia sú nevľúdni. Existujú aj srdeční, ďaleko srdečnejší ako mladí, dobre zarábajúci ľudia. V mojom prípade mám omnoho väčšie skúsenosti práve z touto skupinou dôchodcov. Dokonca sa vraví, že starší ľudia si ďaleko naivnejší ako ostatné generácie ľudí. Opäť to spôsobila doba, v ktorej vyrastali. Existovalo vtedy toľko vrážd pre peniaze? Nemyslím, že áno.


Ďalej by sa dalo tvrdiť, že práve dôchodcovia sú veľmi znevýhodnení ľudia, čo sa dvadsiateho prvého storočia týka. Ako som už podotkla vyššie, je takmer na dennom poriadku, že nejaký mladík vylúpil dom osemdesiat ročnej babičke len kvôli tomu, že ju videl ísť z vyše dvesto-eurovým dôchodkom. Dôchodcovia sú tiež dobrou korisťou pre mnohých podvodníkov. Vždy mi pri zmienke o tom, ako niekto napadol alebo okradol dôchodcu či staršieho človeka, príde zle z toho, kde vlastne žijem. Niektorí ľudia majú veľmi podplatiteľné svedomie. A presne kvôli takýmto záležitostiam sú istí dôchodcovia voči mladšej generácii takí, akí sú - pretože človek v starobe nie je múdrejším, len opatrnejším. Napokon - ani mladšia generácia sa k nim nechová práve najbravúrnejšie. Na čo taká pätnásťročné decko pri svojej babičke? Na desať eur. Aj toto je jedna z vecí, ktoré snáď nikdy nepochopím.

Dôchodcovia sú tiež len ľudia, ktorí síce chcú vedieť ďaleko viac, ako by mali, no predsa len ľudia.

Nemali by sme všetkých dôchodcov hádzať do jedného vreca. Nie každý je totiž rovnaký. Kvôli stretnutiu s nejakým nepríjemným starším pánom veľakrát nadobúdame pocit, že dôchodcovia sú otravní dedovia a klebetné babizne. Pravda je však o dosť ďaleko! Bolo by to ako hádzať všetkých tínedžerov do jedného vreca za to, že sa niektorí z nich nevedia pozdraviť (fajn, fajn, toto starí ľudia robia, takže to nie je bohvieaký veľký argument na obhajobu, no hádam chápete, čo som vám týmto odsekom chcela zdeliť). Na záver však musím dodať, že podľa môjho názoru sú dôchodcovia veľmi milí ľudia.

V konečnom dôsledku však vyplýva, že každý z nás sa jedného dňa stane dôchodcom.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hani | bevintage.blog.cz | Web | 9. července 2013 v 16:13 | Reagovat

Tenhle článek je, jako všechy ostatní, dokonalý a naprosto s tebou souhlasím.
Já ke starším, asi jako poslední v mé generaci, chovám úctu a respekt. Protože bez nich bycho tu nebyli. proč po nich něco házet, nebo tak? Taky jednou budu taková. Pokaždé, když to nějaký spolužák udělá, tak jdu za ní a omluvím se. Ale jsem jediná, koho to vůbec napadne. Nám je jedno, co mají za sebou, jaký příběh a tak. je to hrozně smutný.
Tím neříkám, že neexistují protivní důchodci. Ale každý máme svůj den. A třeba se pak chováme hůře.
A že srtkají nos tam, kam nemají? Kdo to nedělá? Kdo není zvědavý?
A pak tu jsou takové ty, co všechno ví, co se kde šustne.
Přesně jak píšeš ty - ne všichni jsou nevlídní a zlí.
Měli bychom se nad sebou zamyslet. :)

RE: Já si jejich písničky ještě pouštím. Písně HM jenom někdy a některé - protože některé už vážně ne. :D Ale JB poslouchám ráda pořád a už se mi ty jejich nové písničky nelíbí... prostě, nostalgie ve čtrnácti letech. :DD
Já nejsem nějak omezená, písničky se mi líbí všelijaké, takže ty nové od Miley poslouchám, ale vždy se musím u jejích klipů pozastavit - kam se poděla ta stará Miley s dlouhýma nádhernýma vlasama?

2 Hayley | Web | 9. července 2013 v 21:41 | Reagovat

Věc která mě děsí že budu stará a budu říkat "staré dobré časy"

3 K. | Web | 10. července 2013 v 12:08 | Reagovat

Zajímavý článek :)
Máš naprostou pravdu, hlavně s tím, že je všecky hážeme do jednoho pytle, ale oni to s námi dělají také.
Já nad důchodci nikdy tolik nepřemýšlela, ale moje mamka pracuje v domově důchodců jako opatrovatelka, a to co mi občas říkala, jak se chovají, co dělají. Prostě jako malé děti. Jsou vychcaní, protivní...
Ale já si myslím, že tak se chovají jenom ti, kteří jsou v těch domovech, protože já bych se asi taky nechovala příjemně kdyby mě moje rodina šoupla do domova důchodců.
Každopádně bych nikdy nechtěla žít v domově důchodců a být jednou z nich. To bych radši chtěla umřít někdy v 60ti :)

4 *Tímea* | Web | 10. července 2013 v 15:03 | Reagovat

Pekne napísaný článok myslím že veľmi dobre vystihuje tému. Napríklad ja sa mám so svojou starkou vždy o čom porozprávať a rada k nej chodím :)

5 Infinity | Web | 11. července 2013 v 13:11 | Reagovat

Další nádherný článek. :-) Máš ve všem naprostou pravdu, kéž by bylo víc lidí, jako jsi ty s takovými názory.

6 Claire Drayen. | Web | 11. července 2013 v 19:07 | Reagovat

Skvěle jsi to napsala, abych přiznala, já když jsem ve zprávách slyšela právě o tom, jak někdo okradl nějakého staršího člověka, jen jsem kroutila hlavou a říkala si, jak je ten důchodce naivní, nikdy by mě nenapadlo to, co jsi napsala, že oni sami jsou ze svojí doby zvyklí, že k tak sprostým krádežím nedocházelo. Já osobně si pod slovem důchodce vždycky představím nějakou nesnesitelnou starou dámu, jak šišlá na svého psa, jakoby to bylo její dítě a jak drbe s ostatními svými kámoškami co je to dnes za mládež, že za jejich doby by se takhle nikdo nechoval atd... Zkrátka nic dobrého :D Ale po přečtení tvého článku si uvědomuju, že ano, těhle nesnesitelných starých dam je spousta, ale samozřejmě to neplatí pro všechny. Je to to stejné, když se kouknu na holky v mém věku - fifleny, většinou už ve 13 mají za sebou alkohol a kdeco, oblíkají se s prominutím jako děvky... Ovšem tohle taky neplatí stoprocentě, třeba v naší třídě je jen jedna taková, z osmnácti holek.
Moje babička a děda třeba vůbec nejsou jako většina důchodců, jsou to naprosto úžasní a ohromující lidi, takže vím, že házet důchodce do jednoho pytle je hloupost.

7 Vendy | Web | 12. července 2013 v 21:41 | Reagovat

To je úžasně napsáno a máš dobré postřehy. Ano, starší lidé jsou bezbranní a v této době se mohou cítit ohroženě (a mnozí se tak i cítí). Vem si, v době, kdy vyrůstali, si lidé víc věřili. V té době ještě mohli nechat dveře odemčené (malá pravděpodobnost, že jim někdo něco ukradne), kočár i s dítětem před obchodem (nulová pravděpodobnost, že jim někdo dítě unese), později si mohli vzít půjčky s tím, že je dokážou splatit, co se podepsalo, to mělo váhu.
A dnes? Každou smlouvu, kterou podepíšeš, bys potřebovala ještě prodiskutovat s právníkem, o zlodějích, kteří přepadnou a okradnou bezmocné lidi, ani nemluvě. Někdy ukradnou dost peněz a pak slyším ještě hlášky typu - ta skuhrala, že nemá peníze a má takovej balík - jenže by si měli tito rejpalové uvědomit, že ta částka můžou být jejich celoživotní úspory.
Navíc, dnes jsou schopni někteří hajzlové (promiň mi ten výraz) okradnout a zabít i kvůli dvacetikoruně.
Staří lidi jsou různí, ubrblaní, nenávistní, velkorysí. Někteří jsou zlí proto, že je k tomu dovedl život, jiní jsou zlí proto, že jsou takoví - stejní byli zřejmě i zamlada.
Ale hlavně, za ta léta si svoje odpracovali, v práci a vychovávání dětí ztratili postupně zdraví, jsou opotřebovaní a unavení. Co jim ti mladí závidí, že nepracují a pobírají důchod? Jak mohou pracovat na plný výkon, když své zdraví pozbyli za ta léta?
A za co by měli žít, kdyby nepobírali důchod? Všechno stojí peníze.
Je mrzácká doba pro bezmocné, pro důchodce, maminy s dětmi i invalidy.
Stejně odporné, jako když okradou důchodce, je i to, když okradou invalidu.

8 Vendy | 12. července 2013 v 21:43 | Reagovat

[6]:To je právě ono, ti lidé většinu života prožili v poměrech, kde se tolik nekradlo a kde se dalo věřit lidem. Proto také naletí na spoustu podvodníků, kteří jsou pro tyto podvody náramně dobře vyškoleni - vždyť jim nalítnou i lidi středního věku, už s přehledem a vzděláním, natož bezbranní důchodci.

9 K. | Web | 24. července 2013 v 19:37 | Reagovat

Při čtení věty: "...kteří sice chtějí vědět daleko víc, než by měli..." jsem si z nějakého důvodu vybavila postavu z mé oblíbené detektivky (kterou poslední dobou i čtu), slečnu Marplovou. Ta je v těch důchodcovských letech a vždy strká nos i tam, kde nemá co dělat, aby přišla na kloub nějaké záhadě a vraždě.
Pokud bych měla soudit důchodce, ano, znám - nebo jsem potkala - pár takových těch "kuřim-dědků", kteří mějí velká břicha od nasosávání piva a kouření zbytečně drahých cigaret a taky několik "drbna-babek", které jsou schopné žvanit a žvanit a žvanit... Až jim pusa málem neudrží na svém místě - nebo v jejich případě spíše "Bacha na zuby!".
Z vlastní zkušenosti vím, že není dobré lidi soudit hned, jak je spatřím, lepší je poznat je, jakou mají osobnost a podobně. Z rodiny můžu soudit důchodce jako klidné, i jako sportovní typy, takové, kteří si rádi zanadávají i zapolemizují nad články o Ivetě Bartošové a zasmějí se nad nimi, i jako občas zachmuřelé, když jim něco nedobrého přejde přes nos.
Začala bych od mužských, alias důchodců. Určitě mají plno špatných vlastností, ale co se týče mých vlastních dědů, pak - jeden je velice zainteresovaný do fotbalu, rád si zajezdí na kole, i když už je mu přes 70 let. Sice mě dokáže naštvat řečmi, že nejí cibuli a celkově zeleninu moc nemusí a ovoce taky moc nejí, protože tohle nedokáže můj mozek pobrat. Já nejím nijak extra zdravě (chtěla bych doplnit, že hranolem se dotknu způsobem vzdáleného pohledu, smažené nesmysly z Mekáče bych nedala do úst a celkově mám raději zdravou a nepříliš mastnou kuchyni mé babičky i mamky, i když sladkého dokážu spořádat tuny - obrazně řečeno!), ale přece jen miluju všechny ty jabka a hrušky a cibuli a tohle všechno, co by si děda asi sám od sebe nedal. Jeho manželka - babička - umřela před asi dvěmi lety, nedokážu si to přesně vybavit. Byla roztomilá, ráda hrála kostky a karty a vždy uměla pobavit nějakým vtipem nebo říkankou či citátem nebo událostí ze svého mládí. Za to jsem ji milovala a obdivovala. Byla úžasná - jenže nemocná... Tohle mě vždycky rozbrečí....
Druhý pár "mých" důchodců je výtečný! Když u nich nejsme s bráchou, málem se povraždí. Dokážou se pohádat, ale za den jsou zase v pohodě. Babička je hodně společenská a se svýma kamarádkama, které jsou už taky dobrý čásek v důchodu, občas zajde na posezení někam do města, například když oslavují něčí narozeniny, dají si pohár a oběd. Nebo se jen sejdou u jedné z nich a poklebetí, popovídají si o celé vesnici, o sousedství a vztazích tamtoho a oného. Je až neuvěřitelné, kolik si toho babička dokáže pamatovat, ví, jak se který její soused jmenuje, s každým prohodí minimálně pár slov, o každém hned něco ví, buď z vlastních zdrojů nebo odněkud z druhé a třetí ... "ruky". Spíš by se dalo říct, že se vzdáleného doslechu. Děda zato je kuřák, dá si pivo, ale není to nijaký ochlasta. Vždycky na trávení večer, zajde si do sklepa, zakouří si a vypije pivo, zaposlouchá se do rádia a přečte si noviny. Během dne neustále běhá za slepicema - tentokrát mám na mysli dvounohá opeřená zvířata, která se bojí všeho, ale dovolí si stejně tak. Oba jsou báječní, i když důchodci. Babičce přezdívám "Moderní babička", protože má přehled, a děda vždycky (ostatně to oba dva) dokážou naštvat nebo pobavit, když čtou anglické názvy, které neumějí přečíst - tak je to s bráchou naučíme. Jsou skvělí a nijak zakrslí ani nabručení, jak se důchodci jeví mladým. Je třeba je poznat a poznat dobu, ve které žili - jak jsi uvedla. Protože tam pramení všechny jejich dnešní pocity a vzpomínky, i radosti a podobně. Jsem za všechny tyhle "moje" důchodce ráda a ostatní kolem určitě nejsou tak špatní. I když na vesnici se to dá posuzovat jinak než ve městě. Na vesnici se každý zná, křivé slovo, které padne, i to dobré, se neutají - a to zvláště ne před mou vyzvídavou babičkou - ale není vlezlá ani drbna, i když to o ní říkám a důchodkyně jsou tak mladými vybarveny. Je zvídavá a ráda zjišťuje. Jako asi všechny ženy v jejích letech (nad 60). A taky je hodně aktivní, dokonce někdy víc, než mladí lidé.
To by bylo vše k důchodcům, respektive jsem spíše nastínila, jací jsou mí příbuzní v důchodcovských letech, ale od toho se dají posuzovat i cizí. Je dobré vidět je ve světle, ne v tom tmavém oparu šedi a nabubřelosti, jakým bývají často oplétáni.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama