Pro ana blogs

23. července 2013 v 11:39 | Mavis Eveline Strix |  Úsudky
Túžba po dokonalosti - kto ju nepozná? Treba si však uvedomiť, že dokonalosť neexistuje a nedocielime ju ničím. Mnoho ľudí si tento fakt, bohužiaľ, neuvedomuje. Nielen dvasiate prvé storočie poväčšine zastáva názor, že dokonalosť sa rovná štíhlosti. Ako však dosiahnuť štíhlosť? Takmer každého druhého napadne obmedziť príjem potravy, najlepšie na minimum. A práve v takýchto prípadoch dochádza ku vôbec najväčšej chybe. Bežne sa denne stretávame s množstvom "pro ana" blogov, ktoré sa venujú anorexii, bulímii, problému prijímu potravy a rôznych iným záležitostiam týkajúcich sa nezdravého, až chorobého chudnutia. Pravdepodobne neexistuje spôsob, ako zabrániť zakladaniu a aktivovaniu týchto blogov, na ktorom sa bežný čitateľ dostáva do stavu úplného nepochopenia. Nie je predsa možné, aby ľudská bytosť zverejňovala deň čo deň svoj jedálniček typu - jablko, voda, voda, voda, osemsto drepov, tisíctristo brušákov, štyridsať kilometrov behu - a prikladala obrázky vychrtnutých dievčat s "povzbudivými" vetami ako - Radšej kosti ako tuk, zvládnete to!

Teraz prejdem na priamu kritiku samotných osôb, ktoré takéto blogy vôbec zakladajú. Beriem do úvahy aj fakt, že takéto osoby sú psychicky takmer určite na dne a očividne im tento spôsob sebarealizácie pomáha. Neuvedomujú si však, ako veľmi škodia ľuďom, ktorí sa na ich blogy dostávajú v mnohých prípadoch úplnou náhodou! Dnes nie je nijakou raritou, keď mladé, jedenásť, dvanásť-ročné dievčatá blogujú. Predstavte si, že také dieťa narazí na "pro ana" blog, zahľadí sa na tie strašné fotografie a komentáre autorky blogu a zhliadne strohý (žiadny) jedálniček dievčaťa. Čo si podľa vás pomyslí? Ako zareguje? Dostatočne rozumné dieťa z takej stránky okamžite odíde a zabudne. Väčšina však začne premýšľať nad sebou a uvedomí si, že vlastne aj oni majú trochu väčšie stehná ako spolužiačky a brucho nemajú také ploché, ako tie dievčatá na fotografiách na blogu. Myslím, že si každý z nás vie živo predstaviť, čo sa v takejto chvíli stane v hlave takého malého dievčatka. Celý jeho život sa pretočí o stoosemdesiat stupňov. A nielen jeho život, ale aj život jeho rodičov. Len kvôli tomu, že narazilo na nestrávnu osobu. Nezáleží na tom, že sa to stalo na internete.


Sama z vlastnej skúsenosti môžem potvrdiť, že takéto veci sú na dennom poriadku. Musím sa priznať, že aj ja som takmer spadla do pasce jednej "pro-ana" blogerke, na ktorej blog som klikla skutočne len veľkou náhodou. Ako som už niekoľkokrát spomínala, nemám od prírody štíhle nohy, ploché brucho a špicaté tvary tela. Odmalička som bola oblejších tvarov. Nedarilo sa mi schudnúť, bola som na dne. A práve v tom čase sa mi do cesty postavila spomínaná autorka jedného z "pro ana" blogov. Naše konverzácie mám dodnes v živej pamäti, akoby to bolo včera. Takmer sa jej podarilo stiahnuť ma na cestu anorektičky. Nebolo to vôbec zložité - stačilo len presvedčiť ma, že jedlo je nepriateľ a že je vlastne dobré, keď človek hladuje. Keď má na nohách tuk, prečo by jedol? Aby ho tam mal ešte viac? Častokrát mi prízvukovala, že ak vydržím, bude to úžasný pocit. Ja som však nevydržala, odtrhla som sa od nej práve včas a pochopila som, aké sú "pro ana" blogy svinstvo. Mala som sotva trinásť rokov, bola som prakticky ešte stále dieťa. A ona to vedela.

Je veľmi ťažké súdiť autorky spomínaných blogov. Ako som spomínala vyššie, pravdepodobne ich to nejakým spôsobom upokojuje, prináša im to akúsi motiváciu, netuším. No mali by sa zamyslieť nad tým, čo robia. Pretože neničia život len sebe, ale aj mladým, neskúseným a naivným ľuďom.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sasha | Web | 23. července 2013 v 11:47 | Reagovat

nemali by sme ich súdiť...ja ich nesúdim, len ich ľutujem. tak ano, mam cez 50 kíl, nemam uplne ploche bruško ani kilometrovu medzeru medzi stehnami a žijem s tým.
raz som sa stretla s pro-ana blogom kde holka písala že z anorexie ju vyliečili, ale teraz si pripadá zasa tučná tak ju chce späť. samé si ubližujú a ani nevedia ako
súhlasím s tvojim člankom

2 Lulu | E-mail | Web | 23. července 2013 v 15:14 | Reagovat

Podľa mňa by sa takéto blogy mali mazať. Veď áno, každý má právo robiť si na svojom blogu čo chce, viesť svoj život ako chce, lenže tieto blogy vlastnia osoby, ktoré si (vo väčšine prípadov) potajomky, skrývajúc sa pred vlastnými rodičmi ničia život a na blogu sa navzájom podporujú a okrem toho ešte ovplyvňujú iných.
Už som viackrát narazila na pro ana blogy a vypínala som ich s pocitom, že kriste, mala by som niečo so sebou robiť, lebo nie som rozhodne najchudšia, ale mám rozum a takýmto spôsobom by som do toho nikdy nešla. Lenže čo tí, ktorých to zaujme natoľko, že sa do toho dajú? ..
Hlavne ma naštvalo, keď za blogy dňa vyhlasovali pro ana blogy. Čím ich ešte viac uviedli do pozornosti...
Takže súhlasím s tebou, že neničia život len sebe. ;)

3 Claire Drayen | Web | 23. července 2013 v 22:06 | Reagovat

Ty mě prostě každým svým článkem úplně nadchneš, jak to dokážeš všechno vypsat tak, že člověk nemůže víc než souhlasit. Takže abych nepsala, jak moc s tebou souhlasím, napíšu svůj názor na "pro ana" blogy a anorektiky jako takové. Tak zaprvé, to že se hubne tak, že člověk nejí je úplná pitomost. Mohla bych obíhat 24 hodin všechny tyhle mozkyvymívající blogy a tohle jim tam psát, aby se snad třeba i probudili a konečně si uvědomila, jak moc velká blbost to je. Jak máš uvedené ke konci prvního odstavce, že krom té každodenní chabé potravy ještě dělají i ty břišáky a běhají a podobně, to jsem ještě neviděla, zatím jen ty seznamy jídla, jak moc málo jí. Protože on člověk ani nemůže tak strašně moc zatěžovat tělo a při tom se ani nenajíst. To už bych se mohla rozepsat o tom, že člověk by měl přijímat tolik jídla, kolik ho za den spotřebuje, ale to ty jistě víš.
Uznávám tě za to, že jsi se nenechala tou střeštěnou holkou strhnout na tu cestu nicnejedění, ani já nemám dokonalé tělo, mám jen tu výhodu, že jsem drobnější než ostatní a tak bych možná ani nemohla nabrat příliš kil navíc.
To je na tom nejspíš i to nejhorší, že tím jak se mohou volně prosazovat tady na blogu, mohou tím nakazit dospívající dívky, při té představě je mi zle.

4 dajta | Web | 24. července 2013 v 9:17 | Reagovat

souhlasím s článkem :)
pro ana blogy nemám nějaký úplně špatný názor ať si každý píše o čem chce, jen mi příjde (ono to tak vážně je) že si ty slečny neuvědomují, že na její blogy chodí 12-ti leté holky, které to čtou a potom o sobě začnou mít mínění, že jsou tlusté když "ta holka" na tom blogu píše že má 40 kilo i s postelí, no a potom to dopadne tak že holka tu anorexii bude mít taky, protože bude chtít mít stejnou váhu, tohle mě zaráží, že jim to nedochází, tím že o tom píšou dávají představu menším holkám jak by měly vypadat. je mi líto anorektiček, každé z nich bych přála aby se z toho dostaly.

5 Mariam Shades | Web | 24. července 2013 v 15:01 | Reagovat

Hm, ďalšia téma ktorá sa ma tak nejak týka... Sama som mala také obdobie že som sa neznášala, z toho chvíľka bola aj kvôli váhe. Prišlo mi, že mám tučné brucho a stehná a tak som takmer prestala jesť a začala cvičiť. To som mala 50 kíl. Doteraz to trošku trvá a na svojom blogu občas zverejním jedálniček aj s cvičením, ale nemyslím si že hladujem a necvičím tiež tak moc, možno tak raz za týždeň. Teraz som so sebou spokojná.
Nemám rada také blogy, je pravda že to s ľuďmi veľa robí. Mne je navyše zle keď vidím takých moc vychrtlých ľudí, a aj za nich ma bolí to čo so sebou robia v snahe vyhovieť spoločnosti. :-( A som raa že si do toho nespadla, dúfam že sa budeš držať a začneš sa mať rada, ale tak zdravo :-)

6 Rai. | Web | 24. července 2013 v 20:22 | Reagovat

V poslední době nenarážím na nic jiného, než na pro-ana blogy. Jednu chvíli jsem taky měla sto chutí založit si pro-ana blog. Dokonec jsem si jeden celý A5 papír popsala názvy, jak bych mohla svůj blog pojmenovat. Mám silná stehna a nesnáším to na sobě asi ze všeho nejvíc. Břicho už raději ani nevnímám. Ale brzo jsem si uvědomila, že anorexií bych si nepomohla, ale ještě bych si přihošila a dostala bych se do strašných problémů.
Od té holky bylo hnusné, že se tě snažila "dostat" do anorexie. A pokud využila jen toho, že jsi byla ještě naivní dítě (nemyslím to teď zle :)), tak bych se měla sakra stydět. Slečny, co si vedou pro-ana blogy by měly zkusit studenou sprchu. Neuvědomují si, že takhle můžou někomu dokonale zničit život. A představa, že moje dítě narazí na pro-ana blog, totálně ho to vtáhne a ono mi zblbne a začne odmítat jídlo, je hrozná. Já být rodičem, tak bych rozhodně pro-ana blogy chtěla zrušit. Jakýmkoliv způsobem, to už je fuk :D :)
Každopádně s tebou souhlasím asi ve všem, co jsi napsala.

7 Less | Web | 25. července 2013 v 19:49 | Reagovat

Woow,totoje tak nádherně napsané! Souhlasím,taky jsem jednou najela na pro ana blog a stačí mi ten jejich jídelníček. Jeden suchar či rajče za den. Anebo nic. Je to hnus se na ně dívat. Přesně tyto osoby jsou psychicky na dně a asi jim to už nikdo nevymluví. Znám jden přípat kde holka z jednoho tábora mi říkala že,prostě když zvrací to jídlo tak do jedné velké zavařovací sklenice,kterou si schovává do skříně před rodičema. Je to hnus,i já jsem do toho málem spadla a věř že do toho může spadnout každý.Každý normální člověk.

A když do toho jednou spadneš,už tě to bude provázet celý život. Nezávidím těm holkám, je mi to strašně nepříjemné.Naprosto souhlasím s tvým článek. Vystihla jsi to přesně jak jsem to já měla na jazyku.
Nádherný blog! :-)

8 ANNihilation | Web | 3. června 2014 v 10:11 | Reagovat

Uuuh, tyhle pro ana blogy, to mě vždycky zamrazí. Je to fakt hloupost si něco takového zakládat, ale psychické poruchy je těžké zvládat. Já mám zase svůj maniodepresivní blog.
Je to hloupé, celé tohle smýšlení, tahle kostlivá móda. Chudák holky (a vlastně i kluci), kteří se s tím potýkají. Pochopila bych, kdyby si někdo založil blog, že chceš anorexii porazit - něco jako veřejný deníček, kde může získat podporu i od cizích lidí, ale vyžívat se v tom, to je ještě hodně daleko k uzdravení.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama