Sounds around us

6. listopadu 2013 v 17:39 | Mavis Alvira DeWoid |  Úsudky
Uvedomili ste si niekedy, aké šťastie má človek, ktorý je obdarený všetkými zmyslami? Napríklad sluchom. Je úžasné počuť, alebo sa mýlim? Práve sluch mi dal obrovský podnet na veľkú diskusiu. Rada by som sa spoločne s vami zamerala na zvuky okolo nás, ktoré máme k dispozícii práve vďaka sluchu. Zamysleli ste sa, koľko toho za deň počujete? Cestujete autobusom a niekde v pozadí počujete tóny piesne z rádia, kráčate po ulici a uvedomujete si, že vo vašej hlave stále hrá nejaká časť z piesne, počujete náhodné zvonenia na mobile okoloidúcej osoby, podvedome vnímate zvuk jazdiach áut a autobusov, tichú vravu ľudí... Denne sa do našich uší dostane nespočitateľné množstvo zvuku, tónov a melódii. Je fascinujúce uvedomiť si tento jednoduchý fakt. Samotná hudba je melódia. Dokázali by ste bez hudby vydržať jeden celý deň? Bez akejkoľvek hudby. Pre mnohých by to bola ťažká skúška, iným by to zase nerobilo nijaký problém. No prežiť jeden celý deň bez akýchkoľvek zvukov je takmer nemožné, teda pokiaľ nie ste v nejakej zvukotesnej bubline. Toľko čo sa týka zvukov. Čo takto to, čo sa do našich uší dostane v podobe viet? Sme schopní počuť naozaj všetko?

Je absolútne úžasné, keď si vypočujeme nejakú z prosieb alebo akýchkoľvek pripomienok či poznámok iného človeka. No druhá a o to dôležitejšia vec, je uvedomiť si podstatu toho, o čom daný človek rozpráva a predovšetkým, prečo to rozpráva. S týmto už sluch nemá nič spoločné, a cez to všetko to s ním úzko súvisí. S rukou na srdci sa zamyslite a priznajte, koľkokrát ste radšej predstierali, že nepočujete, len aby ste sa nemuseli dať do reči s osobou, ktorá vám nie je dvakrát sympatická, alebo vás niekto žiadal o mimoriadne nepríjemnú činnosť a vy ste nedokázali povedať nie, preto ste radšej predtierali absolútnu hluchotu. Úprimne konštatované, každý jeden z nás sa s týmto už stretol. Že je to nesprávne písať nemienim. No je škoda, že si toho denne vypočujeme toľko a napokon to najdôležitejšie ulačíme niekde do úzadia. Veď za pár minút na to aj tak zabudneme...


Človek teda skutočne využíva len to, čo mu v danej chvíli padne vhod. Sme nevďačné tvory, s tým sa taktiež bežne stretávame. Je však naozaj smutné, keď sa prepočúvanie stáva bežnou súčasťou. Pokiaľ ide o neprimerané poznámky na vašu alebo akúkoľvek inú osobu, prepočuť a nevšímať si je akceptované. No ľudia prepočúvajú aj vtedy, keď nemajú a ospravedlňujú to práve nejakou schopnosťou akceptovať. Zamysleli ste sa už niekedy nad tým?

Pretože sluch sme nedostali len kvôli tomu, aby sme mohli "vypekať" hudbu od výmyslu sveta, počúvať rušné dianie na ulici alebo si vypočuť zaujímavé veci. Sluch sme dostali práve kvôli schopnosti navzájom si naslúchať a počúvať jeden druhého. To je však dnes vo veľkej miere tabu. Prečo? Nemôžem si pomôcť a v žiadnom prípade nechcem, aby to znelo ako akékoľvek psychické vydieranie, no zoberme do úvahy človeka, ktorý stratil sluch. Čo všetko by bol schopný dať za pár minút sluchu! Viete, niekedy ma napadajú naozaj desivé myšlienky a táto je jedna z nich - každý z nás by mal aspoň na chvíľu stratiť sluch, možno by si potom uvedomil podstatu toho všetkého. Pretože podstata nie je využiť veci na úplne opačné účely, podstata je veci využiť správne. A to v kauze "sluch" my, bohužiaľ, dokážeme stále menej a menej.

Ako vy vnímate zvuky okolo seba?
Zamysleli ste sa niekedy nad tým, ako často prepočúvame ľudí okolo seba?
Aký je váš názor na nerešpektovanie a prepočúvanie sa navzájom?
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Left Grasshopper. | Web | 6. listopadu 2013 v 19:52 | Reagovat

,,ICQ beta..."?! Nech umriem! Moj dlhy komentar bez dlznov a makcenov pisany z mobilu prisiel koli tej hluposti o zivot. Chudacik :( Som sice trpezliva osoba ale dnes uz mam dost takze nejdem skusat pisat to co som pisala v tom "stratenom" komentari...iba že nemam rada clanky vacsieho rozsahu ale tvoje koli ich forme vzdy musim docitat az do konca! A ze by som si nikdy v zivote nemyslela ze ty by si mohla byt "freshman" :D neviem ci som to pisala vcera v komentari ale ak nie tak aj ja som prvacka, preto ma to tak zaujalo. Konecne som nasla blog rovesnika ktory ma aj zaujal a nie je o materiálnych a povrchných veciach, škoda ze nefotíš aj ty autoportréty, to by som sa mozno do teba tak trochu zamilovala, chyba mi kamarat autoportretista :D
+vďaka za odpustenie...si mily človek :)    
A na odpoved na tvoje predminule otazky musis este pockat...zasa nic nestiham :D

2 Susane S. | Web | 7. listopadu 2013 v 17:37 | Reagovat

Tak tenhle článek mě opravdu zaujmul a donutilo mě to k zamyšlení. Děkuji ti za to. :-)

Já vnímám zvuky okolo sebe jako normální a do teď mě nikdy nenapadlo nad tímhle zapřemýšlet. A opravdu mám zkušenosti s tím že někdy dělám že neslyším abych nemusela odpovídat, třeba při testech někdo chce poradit ale já nereaguji na to, že mě volají :-D Já jsem se na to učila tak proč to radit těm kteří se na to vyprdli. :-)

3 Left Grasshopper. | Web | 7. listopadu 2013 v 18:15 | Reagovat

Na akú strednú chodíš? :D nemusis konkretne....ja som na gympli a je mi z toho zle ale nevadi...zakladna same jednotky, jedna z najlepsich ziakov v triede a celkovo na skole jedna z najaktivnejsich, viem ze si ma tam pamätaju...a gympel, jedna z najhorsich ziakov v triede, 4ky su u mna bezne a aj ked ma to hneva, vidis, moja vôla je vazne pevna ked ze miesto fyziky prehrabavam blogmi a facebookom.. pochváľ ma! :D  no co uz no...zajtra mame imatrikulacie napriklad :D vazne sa "tesim"...chudatka, moje vlasky si to odnesu :D
Inak nechcu? Ludia nechu portrety? Chcu!!! Ja som na predchadzajucom blogu mala dost navstevnikov a to hlavne koli selfom (moj oblubeny vyraz pre autoportrety...zvykaj si naň :D ) ale na tento som ich davat nechcela...neviem...chcela som ostat trochu viac v uzadi, ale asi to nepojde...proste tych selfov mam najviac   a co mam s nimi ine robit? :D
Idem sa ja ucit...prepac zasa za formu pisania a ze som ti este stale neodpisala na otazky...ale priznam sa, tento typ otazok z duše nenavidim :D  ale neodpisala som na ne stale len koli tomu ze sem chodim len cez mobil v poslednej dobe :/

4 Lucianna | Web | 7. listopadu 2013 v 20:31 | Reagovat

No tak ja velmi suhlasím s touto vetou "dôležitejšia vec, je uvedomiť si podstatu toho, o čom daný človek rozpráva a predovšetkým, prečo to rozpráva."
pretože niekedy si zbytočne otvárame ústa.. nikto nás nepočúva a to horšie, ked je to nejaký človek na ktorom nám záleží..

5 Left Grasshopper. | Web | 8. listopadu 2013 v 22:29 | Reagovat

Hej, presne s tým mám aj ja problém. Aj fotky z budapešti, bola ich kopa kde boli spolužiaci, na pár z nich som bola aj ja, boli síce pekné, a mali super mega najlepšie najkrajšie svetlo a pozadie a všetko :D ale proste som ich nedala...tak isto mi bolo čudné, a stále je keď to vidím, keď som dávala na blog fotky z prvého dňa keď som si kúpila objektív a bola na nich kamoška...keď sa teraz spätne pozriem na ten článok a porovnám ho s ostatnými, je to až príliš blízko mňa, pretože tak ako je na fotke, tak tú kamarátku vídam ja pár krát za týždeň (rozdielne školy...).. no čo, na osobné fotky a informácie sú fotoalbumy, scrapbooky či denníky :D

6 Jimmy Mindfucker | Web | 9. listopadu 2013 v 0:07 | Reagovat

To je napsané moc krásně. Víš, není to úplně k věci, ale často si říkám, jaký by byl svět, kdyby třeba nikdo nikdy nevynalezl mikrofon. Trošku to s tím sluchem souvisí - nebyla by hudba. Nebyly by cdčka, filmy, koncerty, kdo ví co všecko. Ale nám by to nepřišlo divný, protože by nás prostě nenapadlo, že něco takového může vůbec existovat.

A kdybych se měla vzdát nějakého smyslu, tak by to byl asi hlas, ale mrzelo by mě to hodně... Handicapovaní lidé jsou silné osobnosti, velmi je obdivuji.

7 Zoey | Web | 29. listopadu 2013 v 14:30 | Reagovat

Tvůj článek přesně vystihuje situaci dnešního světa.
Uznávám, že i já občas dělám že neslyším- ale povětšinou se snažím lidem vyhovět a pomoci, ovšem jen pokud mi ti lidé něco neprovedli. A to je právě to- někdy máme pocit, že všichni jsou ti špatní, a nenasloucháme nikomu. Takový věčný kruh, abych se přiznala.
Kdybych přišla o sluch- to je vážně nepředstavitelné. Ale musela bych se s tím vyrovnat. Obdivuju lidi, kteří to zvládli.
A taky mám ráda pocit, když jste na místě kde je úplné ticho, cítíte, jak na vás tlačí a obklopuje vás- potom člověk vnímá každý zvuk hrozně hlasitě. A má pocit, že to ticho, je živoucí bytost :)

8 Niki | E-mail | Web | 29. listopadu 2013 v 19:13 | Reagovat

Zajimavy :)

9 :P | 30. listopadu 2013 v 12:56 | Reagovat

I just got a free PSN code from http://freepsncodes.cc

10 Marit | Web | 30. listopadu 2013 v 17:55 | Reagovat

Tohle je moc hezky napsáno. Spousta lidí pořád něco kritizuje a něco se jim nelíbí, měli by si uvědomit, že mají vlastně všechno.

11 Cleo | Web | 30. listopadu 2013 v 22:40 | Reagovat

Samozřejmě, na sluch myslím každý den, vzhledem k tomu, že moji oči nevidí úplně stoprocentně. Bez něj bych byla ztracená.

12 Inga | 1. prosince 2013 v 19:07 | Reagovat

Tak já na sluch moc nemyslím, sluch nepoužívám - jsem z 80% hluchá takže stěžejní je mi zrak, lidem okolo sebe se ale snažím naslouchat a vidím co říkají

13 Em Zet | Web | 2. prosince 2013 v 9:22 | Reagovat

Osobně považuju za nejdůležitější zrak. :-) Žít bez sluchu musí být těžké, ale bez zraku se mi to zdá nemožné.

14 Monica Otmili | E-mail | Web | 6. prosince 2013 v 12:55 | Reagovat

Zajímavý článek. :-)
Já vím, že kdybych si musela jednou vybrat mezi zrakem a sluchem, tak bych raději oslepla, než ohluchla. (To druhé doufám, že se nestane díky mé závislosti na poslechu hudby pomocí sluchátek a hlasitých koncertů :D ) Často, když usínám, slýchám takové to zvonění v uších a přemýšlím, či to je znak, že mé uši potřebují odpočinek, nebo je to zvuk na jiné úrovni vibrací, které není schopno lidské ucho zachytit?

15 Monica Otmili | E-mail | Web | 6. prosince 2013 v 12:56 | Reagovat

Nejspíš jsem spadla do spamu, tak mrkni tam. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama